6. 4. 2015 Jak cvičit doma. Program pro pacienty s HIV
Společně s antiretrovirální léčbou budou možná již brzy pacienti diagnostikovaní s HIV dostávat od svých doktorů rozpis cvičení, tvrdí vědec ze Zdravotnické fakulty Francese Payna Boltona z Univerzity Case Western Reserve. Lidé s HIV si dříve a častěji vybudovávají sekundární chronická onemocnění než jejich protějšky bez HIV,“ řekla Allison Webel, PhD, RN, asistentka profesora na zdravotnické fakultě. „Jedno z největších rizik představují nemoci srdce.“ Podle Centra pro kontrolu a prevenci nemoci v zemi žije přibližně 1,2 milionů pozitivních lidí. Studie prokázaly, že pro HIV pozitivní lidi může být průměrně až vysoce zátěžové cvičení v mnohém přínosné, od nižšího cholesterolu po lepší kognitivní a duševní zdraví.
Při rešerši odborné literatury však byly objeveny jen dva programy pro domácí cvičení určené speciálně lidem s HIV. S dlouhodobým cílem vytvořit nový, na evidenci postavený program pro domácí cvičení, který budou moci lékaři sdílet se svými HIV pozitivními pacienty, chtěli výzkumníci z Case Western Reserve, Univerzity Kent State a z lékařského centra Univerzity Hospitals Case nejprve zjistit, zda HIV pozitivní lidé vůbec doma cvičí.
Při sledování zvyků 102 pacientů při jejich týdenní cvičební rutině bylo zjištěno, že ač většina cvičí, není to v dostatečné intenzitě. Podle článku v listu The Journal of the Association of Nurses in AIDS Care s titulem „Popis věkových a genderových rozdílů ve cvičebních návycích u dospělých osob žijících s HIV“, vědci zjistili, že ženy a muži cvičí v průměru po dobu 2,4 respektive 3,5 hodin týdně. Převládajícím typem cvičení je chůze, následuje stoupání do schodů, protahování a zvedání závaží. Pokud by se nepočítala chůze, pravidelná doba cvičení by se snížila na 1,1 hodinu týdně. Dále bylo zjištěno, že muži sice cvičí déle, zato méně usilovně.
American Heart Association doporučuje 30 minut aerobního cvičení v mírné intenzitě pět dní v týdnu, nebo 25 minut intenzivního cvičení třikrát týdně a k tomu alespoň mírné posilování svalů minimálně dvakrát týdně. Všichni účastníci této studie podstupovali antiretrovirální terapii, jejich průměrný věk byl 48 a šlo převážně o Afroameričany (z 83 procent). Všichni žili s HIV o něco málo více než 13 let a na antiretrovirové terapii byli více než devět let. Většina trpěla potížemi se svým zdravotním stavem. Mezi nejběžnější problémy patřily deprese a vysoký krevní tlak.
Na počátku studie byly všem změřeny výška, váha a vitální funkce. Všichni zúčastnění byli požádáni o vyplnění počítačového dotazníku se sociálními a demografickými otázkami a udržování deníku po dobu sedmi dnů dokumentujícím každodenní cvičení, včetně jeho trvání, frekvence a intenzity. Teď, když mají vědci ověřeno, že lidé žijící s HIV doma cvičí, je podle Webela dalším krokem návrh flexibilního programu, jenž lidem pomůže se začátky a dalšími kroky k intenzivnějšímu cvičení tak, aby byl efekt cvičení maximálně zúročen.
