6. 10. 2015 Jak se vypořádat s trojí hrozbou: tipy pro stárnoucí, HIV+ homosexuální muže

Autor vzpomíná na praktickou úlohu z doby svého působení na univerzitě, kdy svým studentům uložil, aby si představili, kdy se cítili jako by v tom byli sami. Jaký to byl pro ně zážitek po fyzické a emocionální stránce? Cítili se osamocení. Někomu bylo až na zvracení. Někdo zase pociťoval vztek. „A co kdyby s tebou v té chvíli chtěla mluvit sociální pracovnice?“ zeptal se studenta. „Asi bych jí ukousl hlavu,“ zněla odpověď. Takové cvičení mělo svoje opodstatnění, zvláště pro studenty z oboru sociálních prací, kteří tak poznali, jak stigma a přijetí svého stigmatu může negativně ovlivnit identitu třeba jinak pozitivního člověka a jakou překážkou může být v jejich snaze takovému člověku pomoci. Je potřeba si zapamatovat, jaký je to pocit cítit se na všechno sám, aby mohla být překonána bariéra nedůvěry a mohlo se reálně pomoci zahojit rány společenského stigmatu.

Trojí hrozba

Gayové často o stárnutí s HIV mluví jako o trojí hrozbě: homofobie, se kterou se setkávali vždy, stigma HIV a k tomu ještě stárnutí, když se dostávají do středního a pokročilejšího věku.

Homofobie je i nadále realitou pro mnoho homosexuálních mužů. Až 75 % můžu ve věku 60-91 let se stalo její obětí kvůli svojí orientaci (D'Augelli & Grossman, 2001). Diagnóza HIV může otevřít staré rány a dospělí homosexuálové stále zažívají stigma HIV v běžném životě. Mnoho HIV+ homosexuálů je konfrontováno s realitou stárnutí, jež nečekali, že se dožijí.

Luis, 51 let: „Společně spolu prostě po ulici jít nemůžete. Zbili by vás.“

Mario, 53 let: „Pocit, že jsem snad jediný gay na světe.. vždy bylo otázkou času zjistit, že Vás lidé kolem sebe vlastně nechtějí, protože jste gay. Když jsem zjistil, že jsem HIV+, celé se to opakovalo.“

Mark, 54 let, se, jak stárl, cítil v komunitě gayů stále více odstrčen. Kde ho kdysi podporovali, se teď cítí jako neviditelný. „Je to celé jen o mladých hezkých klucích.“

Stigma si vybírá svou daň na fyzickém i duševním zdraví. Může vést k depresi, nedostatku sociální podpory, ovlivňuje i to, jestli lidé vyhledají pomoc nebo ne (Emlet, 2013). Kruh může končit fyzickými symptomy, nemocí či izolací. Zvládnout trojí hrozbu v podobě stigmatu, homofobie a stárnutí je klíčové pro zdraví a spokojenost homosexuálních mužů.

Boj nebo útěk

Na nebezpečí mají lidé vrozenou reakci. Hormony nás vybudí k akci. Jednáme rychle, buď zaútočíme anebo utečeme do bezpečí. Tento instinkt tzv. boje/útěku se může objevit, když jsme vystaveni stigmatu. Reakce na homofobní útok může být stejná jako ta na útok dravce. Platí to i tehdy, pokud nebezpečí nehrozí akutně, stejná reakce totiž může probíhat i u nebezpečí očekávaného.

Vztek je emocionální reakce, která podněcuje k akci, k tomu se chovat jako útočník. Ve své podstatě není nebezpečná. Kde by byla LGBT komunita, nebýt vzteku, který zvedl odpor davu proti policejnímu násilí ve Stonewall Inn v roce 1969? Aktivismus je v podstatě usměrněný hněv.

Tim, kterého zvedá diskriminace gayů ze židle stejně jako dřív, dával jako mladý průchod svému hněvu podobně, teď svůj hněv směřuje do jiných aktivit – psaní dopisů, účastí na peticích a veřejným vystupováním za komunitu HIV+ gayů. Bohužel se může stát, že neuvědomělost vlastního hněvu otočíme vůči sobě samým a sobě blízkým lidem.

Strach je emocionální reakce, která nás nutí utéct. Stejně jako útěk před predátorem se dá utíkat před situací, kde hrozí strach ze stigmatu. Mnoho homosexuálů středního věku pamatuje, jak skrývali svoji orientaci, když jim hrozilo vězení, nezaměstnanost či násilí.

Joe, který pamatuje dobu Stonewallu se naučil nechávat si svoji orientaci pro sebe a nejbližší přátele. V době kdy se na něm však začaly objevovat známky HIV jako strhané rysy (tzv. výraz AIDS), začal se úplně stranit. Když se blížila rodinná sešlost, Joe byl vnitřně rozerván, chtěl rodinu vidět, ale bál se, že jeho tvář na něj prozradí jeho nemoc. Joe začal navštěvovat skupinu pro gaye středního věku, která mu pomohla jeho tendenci se stáhnout znovu zvážit. Proces veřejného přihlášení k vlastní identitě není jednorázová záležitost, je to celoživotní proces, kam patří i zvládnutí strachu ze stigmatu. Být si vědom svého strachu přináší možnost udělat důležitá rozhodnutí o tom, jak se za svou identitu v jednotlivých situacích postavit.

Stud vs. hrdost

Kromě sebevědomí a identity stigma často vede ke studu, ten pak k izolaci, depresi a zanedbávání péče o sebe samého. Mnoho z nás se ve svém mládí setkávalo s tím, že homosexualita je „zvrácená“, „odporná“ a „hanebná“. Tyto lži se nám vryly do duší ještě předtím, než jsme si začali plně uvědomovat svojí sexuální identitu. Tím, že stigma získáváme podvědomě, hanba může vzniknout aniž bychom si to uvědomili a může se projevovat v mnoha postojích:

přístupu k sobě, ke svému sebevědomí

schopnosti se začlenit do společnosti

schopnosti milovat a být milován

schopnost si stát za svým

vnímání práva na spravedlivé zacházení

vnímání naděje, bezpečí a spravedlnosti na světě.

V 51 letech si při bilancování svého života Peter uvědomil, jak moc ho stigma ovlivnilo, především v tom, že měl nízké sebevědomí, jenž mu bránilo v pracovním i soukromém rozletu. Teď je odhodlán to změnit. „Naučil jsem se bojovat proti tomu držet všechno uvnitř. Musím být tím, kým jsem a zbavit se toho, nechávat si všechno jenom pro sebe.“

Komunita gayů byla pro mnoho z nás tím, co nás uchránilo před homofobií, často kontakt s jinými obdivuhodnými gayi přinesl posun v negativním vnímání sebe samých. Hnutí gay pride nás naučilo, že se nemáme za co stydět, že bychom měli být naopak hrdí.

Výzkum tvrdí, že úspěšné zvládnutí homofobie nás chrání a pomáhá nám postavit se úskalím stárnutí (Kimmel, 1977). Přihlášení k vlastní identitě nám dává pocit schopnosti čelit krizím včetně výzev, které sebou nese stárnutí.

Zapracovat na odolnosti

Odolnost se dá brát jako síla spojená s flexibilitou. Díky ní je člověk schopen přizpůsobit to, jak se vyrovnává s úskalími života podle dané situace. Odolnost se projevuje tím, že svoji minulou zkušenost přeneseme do svému přístupu a řešení problémů nových. Zde jsou čtyři cvičení, které můžete začít uplatňovat hned. Měly by pomoci k tomu si vybudovat odolnost proti trojí hrozbě - homofobii, stigmatu a stárnutí.

Utvrdit se

Mnoho homosexuálů se celoživotně potýká s negativním vnímáním sebe sama, ať už jde o to, že nejsou dost dobří, nedostatečně atraktivní, nudní nebo příliš zženštilí. Pro každého je to něco jiného, přesto to u všech vychází z vnitřně nezpracovaného stigmatu: „Něco je s tebou v nepořádku“.

Prvním krokem k vybudování odolnosti je zakázat si takto myslet, pokud se podobné myšlenky objeví, zaměřit je na něco jiného, vymyslet si slovo nebo frázi, která negativní myšlenky rozptýlí nebo převede někam jinam.

Pracujte na schopnosti vyčistit si hlavu. Žít v přítomnosti je jednou z cest, jak se zbavit negativních myšlenek a uklidnit se. Je mnoho meditačních technik, které můžete použít, jednou z nich je zkrátka soustředit se na dýchání. Soustřeďte se na vzduch proudící nosem. Uvolněte se tím, že nasáváte studený a vydechujete teplý vzduch. Pokud jste ve stresu, zkuste to alespoň po dvě minuty.

Zaměřte se na svoje silné stránky a dobré vlastnosti a soustřeďte se na jejich opakování.

„Jsem dobrý člověk.“ „Lidem na mě záleží.“ „Zasloužím si být milován.“ Vymyslete opačná utvrzení těm, která vás trápí. Trénujte si je před zrcadlem a opakujte si je během dne nebo když máte stigmatizující myšlenky.

Získat podporu

Vyrovnat se s úskalími života s AIDS a stárnutím vždy pomůže přítomnost silné podpůrné skupiny. Lidé, kteří mají stejné problémy a tím pádem vám rozumí, jsou pro vyrovnání se stigmatem klíčoví. To, že někomu na vás záleží často stačí k tomu zvrátit negativní dopady stigmatu na fyzické i duševní zdraví.

Komunita byla často útočištěm proti homofobii. Kamarádi z komunity a kolegové pomáhali budovat hrdost a sílu. Mnoho starších gayů však kvůli AIDS ztratilo většinu ze svých sociálních kontaktů. Jak si znovu kolem sebe vytvořit síť známých v této fázi života? Zde je pár návrhů jak rozšířit okruh vašich známých:

• 1.Oprašte staré vztahy.
• 2.Vyhledejte lidi, se kterými máte něco společného.
• 3.Začněte konverzaci s někým, koho jste nikdy nepotkali.
• 4.Začněte kamarádit s někým, kdo je úplně jiný než vy.
• 5.Nečekejte na ostatní, až Vás kontaktují.
• 6.Zvažte profesionální pomoc od agentury, podpůrné skupiny nebo terapeuta.
• 7.Adoptujte si domácí zvíře.
• 8.Snažte se najít si romantický vztah.
• 9.Použijte internet pro plošné rozhození sítí.
• 10.Utvořte si čtecí kroužek anebo jiný typ společenské činnosti.

Nabídnout pomoc

„Dospělý muž potřebuje být potřebován“ (Eriksonm 1963). Stagnaci ve středním věku můžete zahnat pomocí jiným. Využijte svoji výkonnost, kreativitu či předávání vědomostí, pomůže Vám to nezapomenout, že máte svojí cenu. Jen stigma způsobuje to, že si myslíme, že nemáme pro společnost cenu, opak je pravdou. Věk a zkušenosti každému přinesou těžce nabytou moudrost. Nabídněte ji ostatním, staňte se mentorem, koučem, vedoucím či konzultantem, připomene vám to, že máte co nabídnout.

Přemýšlejte o tom, jak vrátit zkušenosti komunitě a jak pomoci někomu mladšímu, aby se vyrovnal s tím, čím jste si kdysi také prošel. Zapojte se do dění v komunitě.

Užít si to

Stigma je vyčerpávající a bere si daň na našem celkovém zdraví. Je potřeba doplnit energii a pozitivní myšlenky. Možná je to zvláštní doporučovat hraní ve článku o stárnutí, ale schopnost si hrát má nebývalé dopady a je potřeba ji rozvíjet celoživotně. Když si hrajeme můžeme:

• učit se novým schopnostem
• hledat si nové kamarády a být společenští
• ponořit se do tvoření
• směřovat energii na nějaký produktivní cíl
• zvýšit si tep
• zbavit se hněvu
• zpracovávat ztráty v méně napjatém prostředí

Možnosti hraní jsou nevyčerpatelné. Naučte se sport. Začněte chodit do hodin tance. Malujte. Hrajte stolní hry. Napište povídku. Starejte se o zvíře. Zahradničte. Dejte dárek dětem.

Závěrem

Optimální stárnutí s HIV znamená zvládnutí trojí hrozby homofobie, stigmatu a stárnutí. Pečovat o sebe znamená čelit negativním dopadům stigmatu. Měli bychom usilovat o to, aby se na téma HIV a stárnutí nepřestalo mluvit a podpořit tak odolnost a posílení našich komunit i nás samotných.

James Masten, autor knihy: Aging With HIV: A Gay Man's Guide, ředitel projektu Action for HIV and Aging (ahaproject.org) a psychoterapeut v New York City.