23. 10. 2014 Když přijde čas začít léčbu a vy prostě nejste připraveni

To jediné jsem slyšel, nebo možná chtěl slyšet. Má mysl se zatemnila a projela mnou emoce, kterou nedokážu popsat. To je ten okamžik, na který jsem čekal. Od té doby, co jsem se dozvěděl o své HIV pozitivitě, to šlo docela hladce. Každých pár měsíců mi dělali krevní testy, nic těžkého. Bylo to jen čekání… až doteď.

„Nicku, vaše virová nálož vyskočila.“

Můj lékař se mi podíval do očí a zopakoval to, tentokrát dodal nějaké další informace.

„Nicku, vaše virová nálož se zvýšila. Není to žádný důvod k obavám. Věděli jsme, že k tomu dojde. Pozitivní je, že počet vašich bílých krvinek zústává vysoký. Při posledních krevních testech jsem se zaměřil na to, jaké léky by pro vás byly vhodné, až nastane čas je nasadit. A to je právě teď.“

Oněměl jsem, ať jsem se sebevíc snažil něco říct. Byl jsem nakažený téměř dva roky a rok a půl jsem to věděl. Vlastně jsem nikdy na tenhle den nepomyslel; všechno se to stává tak skutečným. Je to ten den, o němž si člověk říká, že přijde „později, později, později“. Jenže ne – byl tady teď.

Když jsem se konečně dal dohromady, zeptal jsem se, jaké druhy léků pro mě budou nejlepší. Můj doktor mi řekl, že by rád začal Truvadou a Tivicay. Jeden je kombinací dvou léčiv a jeden s jednou účinnou látkou. Všechny tři dohromady budou působit proti mé virové náloži až na nezjistitelnou hodnotu. Budu je muset brát každý den. Neexistuje, abych dávku vynechal.

Pak jsem se zeptal na vedlejší účinky. Toho jsem se bál nejvíc. Slyšel jsem strašná vyprávění o lidech, co berou léky. Samozřejmě jsem chtěl být zdravý, ale vedlejší účinky mě prostě k smrti děsily. Doktor mi řekl, že k vedlejším účinkům patří nevolnost, vyrážky, noční můry a několik dalších.

Nebudu tady lhát – děsilo mě to. Proč bych měl brát léky s takovými vedlejšími účinky, když jsem se cítil dobře? Byl jsem zmatený a nevěděl jsem, co dělat. Tak jsem to se sebezapřením přijal. Řekl jsem doktorovi, že začnu s léčbou, ale uvnitř jsem cítil, že nejsem připravený. Doktor mi předložil dokumentaci včetně papírů k programu snížení finanční spoluúčasti pacienta. Opouštěl jsem jeho ordinaci víc nejistý a nesvůj, než kdy předtím.

Okamžitě jsem zavolal kamarádovi, který byl HIV pozitivní již nějaký čas a také již dříve začal brát léky. Zeptal jsem se ho na jeho léčbu a jak se při ní cítí. Řekl mi vše jak o kladných tak o záporných stránkách. Najednou jsem slyšel věci, na které mě můj lékař neupozornil: že se přestanu potit, začne se lepšit moje akné, budu se cítit silnější a méně unavený, což je teď pořád, a mnoho dalších věcí, které jsem zkrátka nevěděl.

Ale to bylo toho večera to nejdůležitější. A tak jsem ležel v posteli, léky v ruce. Pořád vyděšený. Chápu, že se zdá hloupé bát se vedlejších účinků, ale bylo to tak. A ten strach by mě přivedl k šílenství, pokud bych ho neovládnul. Spolknul jsem ty pilulky a zalehnul. Doufal jsem v to nejlepší. Pak jsem se probudil a cítil se dobře – nic, vůbec nic!

Teď už beru léky celý měsíc a cítím se skvěle. Za pár týdnů jdu na kontrolu, jak léčba ovlivnila mé hodnoty, ale nebojím se toho. Vím, že došlo ke změně a tentokrát pozitivní.

*Upozornění: Jste-li HIV pozitivní, váš lékař vám může předepsat jiné léky, které můžou, ale nemusí mít jiné vedlejší účinky. Pokud máte otázky nebo i ty nejmenší obavy, sdělte je svému lékaři, prosím. Popis léčby, který popisuji, nemusí být vždycky typický.

Zdroj: hivequal.org