11. 2. 2019 LONDÝN - Nekonečně divoký, svobodný, nekonečně riskantní

“Jak je? Nechceš se potkat?” Grindr se může rozskočit, připojit se v centru Londýna znamená, že nejbližší profil bude jen pár metrů daleko. A pravděpodobně bude hledat sex. Seznamování se dávno přesunulo z barů v Soho nebo Vauxhallu do digitálního meziprostoru. Od roku 2006 do loňska ubylo v Londýně víc než 50% LGBT+ podniků. Kdo hledá někoho do postele, za pár minut ho na on-line aplikacích spolehlivě najde. Aniž by musel vytáhnout paty z domu, aniž by musel vynakládat energii a pokoušet se někoho sbalit.

V gay barech v Soho se dnes málo vidí, že by se spolu začali bavit lidé, kteří se neznají. Na drink se chodí s kamarády, ve skupinách, a ty bývají většinou orientované dovnitř. Kdo přijde sám, často si hledá společnost spíš přes seznamovací aplikace než osobně. Třeba tam konečně bude někdo na celý život. A když zase ne, tak aspoň na dnešní večer. Jako vždycky.

Pojem bezpečný sex v Londýně u mnoha gayů změnil význam. Kondom v něm přestává hrát roli. Spousta HIV negativních mužů ho vyměnila za PrEP (pre-expoziční profylaxe - ochrana před HIV). Bareback se v důsledku toho stává nebývale populární. Ostatní sexuálně přenosné nemoci se dají (většinou) vyléčit a proti HIV ochrání jedna pilulka denně. Kdo se v Anglii přihlásí do studie PrEP Impact Trial, dostává PrEP zdarma. Vycházejí tady z toho, že prevence před HIV je ve výsledku pro společnost levnější než doživotní léčení pozitivních.

Studie má dát anglickému zdravotnictví přehled, kolik lidí PrEP potřebuje a jak dlouho v průměru trvá životní etapa, kdy se gayové a bisexuálové věnují rizikovému sexu. Následně se má PrEP stát obecně dostupným preventivním lékem placeným z veřejného rozpočtu.

Méně nových HIV pozitivních každý rok

Podle dat z roku 2016 je v Londýně HIV pozitivní každý osmý gay. Počet nově nakažených ale ve Spojeném království od roku 2015 vytrvale klesá. V metropoli, kde žije nejvíc pozitivních, dokonce začalo ubývat nových případů už o rok dřív.

V roce 2016 se mezi londýnskými gayi a bisexuály objevilo o 29% méně nakažených než rok před tím. Říkají to informace agentury veřejného zdraví, která je součástí britského ministerstva zdravotnictví (a v českých podmínkách se podobá úřadu hlavního hygienika). A čerstvá čísla ze dvou komunitních poraden naznačují, že pokles má dál pokračovat.

Jsou to výsledky politiky, kterou Británie dlouhodobě uplatňuje, tedy maximálně zpřístupnit: testování, léčbu, PrEP a PEP (post-expoziční profylaxe - spolehlivě zabrání nákaze do 48 hodin po ojedinělém rizikovém sexu).

Péče zdarma pro všechny

Testování i léčba jsou ve Velké Británii zdarma pro všechny. Nejen pro Brity, ale i cizince bez ohledu na jejich pojištění nebo dokonce zda jsou v zemi legálně. Kdo se neléčí, je prokazatelně největší hrozbou, protože virus dál roznáší. Tím že Britové nabízejí testy i léčbu všem bez ohledu na národnost nebo legální status, efektivně brání šíření viru a z dlouhodobého pohledu i šetří náklady na léky, kterých by bylo potřeba mnohem víc, pokud by nových případů neubývalo.

Gayům se tady doporučuje chodit na testy co čtvrt roku. Víc než polovina z těch, kteří se ukážou jako nově pozitivní, se začne léčit už do 30 dnů od diagnózy, dalších 25% do tří měsíců.

Zhruba půl roku pak trvá, než se virová nálož dostane na nedetekovatelnou úroveň. A kdo je v Británii ‘na nule’, oficiálně se považuje za (sexuální cestou) neinfekčního. I britský systém veřejného zdravotnictví (NHS) se podepsal pod heslo U=U (Undetectable = Untransmittable), tedy kdo má nedetekovatelnou virovou nálož, nemůže nikoho nakazit.

Čím dál víc pozitivních se i díky tomu přestává za svůj status stydět. Na seznamovacích aplikacích má minimálně v Londýně řada profilů přiznanou pozitivitu s poznámkou ‘nedetekovatelný’. A čím dál víc negativních to bere za dostatečnou garanci, že od daného člověka HIV nechytí. Navíc ti, co dávají přednost sexu bez kondomu, z velké většiny užívají PrEP.

HIV jako civilizační choroba

Péče o pozitivní je v Británii o něco uvolněnější, než jsme zvyklí z Česka. Na testy se chodí dvakrát v roce. Detailní rozbor krve ale dělají jen jednou ročně, a stejně tak lékaře člověk vidí jen jednou za rok, pokud tedy nemá nějaké problémy.

Například na klinice 56 Dean Street v Soho si člověk ani nemusí chodit pro výsledky osobně, pošlou vám je textovou zprávou na mobil. Stejně tak výsledky testů na ostatní pohlavní nemoci, které dělají naproti v Dean Street Express. Příchozí si tam odebere vzorek moči, sám udělá výtěry, sestra následně odebere krev pro test na syfilis a žloutenku B a C a do 24 hodin dotyčnému přijde zpráva s výsledky.

Nikdo z personálu přitom nemoralizuje, nemluví v médiích o ‘nezodpovědných gayích’, nestigmatizue a netlačí pozitivní na okraj společnosti. Naopak aby se testování dostalo i k těm, kteří mají z lékařského prostředí husí kůži, vycházejí zdravotníci z Dean Street jednou týdně testovat i do gay sauny Sweatbox nebo do gay baru G-A-Y. Právě tato přívětivost přivedla v Londýně na testy (a následně i k léčbě) proporcionálně mnohem víc lidí, než se daří například v Praze.

HIV přestává být strašák, přichází ale nový

Jak v Londýně ustupuje strach z HIV, gay komunita prochází novou vlnou sexuální svobody. HIV pozitivita už není překážkou, aby si vás negativní kluk vzal do postele, i když má dejme tomu ‘alergii na latex’. A čím zhruba před dekádou nasákla gay scéna v americkém San Franciscu nebo Los Angeles, se uchytilo a nečekaně dobře prosperuje v britské metropoli: chemsex, tedy sex podpořený drogami.

V sobotu v noci nabízí Grindr tenhle typ zábavy v hojné míře. HnH, PnP, obrázek symbolizující diamant (nebo krystal). A vedle takovýchto i neoznačené profily, jejichž majitelé člověka na druhé straně nejdřív otestují nenápadnou otázkou, a pokud ten odpoví, že je ‘open minded’ (něco jako otevřený všemu), stočí se rozhovor jasným směrem.

Vetšinou je to crystal meth (pervitin), GHB / GBL, mefedron nebo ketamin. A nebo (resp. většinou) kombinace. K tomu často i prostředek na erekci, protože ta po požití drog dlouho netrvá. Čím více látek člověk zkombinuje, tím větší nebezpečí zdravotních následků (včetně ztráty vědomí, komatu nebo i smrti) mu pochopitelně hrozí.

Sehnat drogy v Londýně není velký problém. Dealeři jsou k dispozici na gay aplikacích a rádi drogy doručí až domů do rukou zákazníkovi. Policie boj s nimi zatím nevyhrává.

Chemsex je výhradně záležitostí gayů a bisexuálů. Drogy dokážou zbavit zábran, podpořit chuť na sex, přidat na atraktivitě sexuálního partnera. A jak noc postupuje, jeden partner zpravidla přestává stačit. Pak se začínají znovu žhavit aplikace, aby se našel někdo další, kdo by se připojil. Takového party trvají klidně i několik dní a vystřídá se na nich řada lidí.

Orgie na drogách

V průzkumu 56 Dean Street, do kterého se zapojilo téměř 900 účastníků chemsex akcí v Londýně, uvedlo 45% mužů, že na průměrné party vystřídají 4 až 10 sexuálních partnerů, 11% pak řeklo, že mají sex s víc než 10 partnery. Sex bez kondomu přiznalo víc než 50% z nich, a to ať pravidelně nebo střídavě.

Koho to na jedné akci přestane bavit, zavolá si Uber a přejede na jinou. A nejedná se zdaleka jen o lidi z nižších společenských vrstev. Takovýchto sex party se účastní i učitelé, právníci, ekonomové, novináři, studenti. Muži různého věku, ze všech společenských sfér. Propadnout sexu na drogách je v Londýně tak jednoduché.

Jeden z nejlepších světových expertů na toto téma David Stuart, který shodou okolností působí na klinice 56 Dean Street, řekl že každý měsíc se k chemsexu přizná kolem 3000 gayů, kteří tam přijdou na testy. To je zhruba třetina všech příchozích. 70% z nich pak dodává, že nechtějí nebo už nedokážou mít sex bez drog.

Potřebují někam patřit

Podle psychologů za tím u mnoha lidí stojí především vnitřní samota a strach z odmítnutí. Ačkoliv je Londýn multikulturní desetimilionové město, spousta gayů, často původně odjinud, se v něm cítí opuštěná. Příbuzní jsou daleko, nemají tady opravdové kamarády a často jediný lidský kontakt mimo práci mají u pokladny při placení nákupu. A pak přijde víkend a samota je ještě palčivější.

Chemsex jim vnitřní prázdnotu vyplní iluzí, že je někdo v cizím městě chce. Na sex party jsou na tom všichni podobně: zábrany utlumené drogami, chtíč naopak napumpovaný, falešný pocit štěstí a sounáležitosti dělá z přítomných sexuální roboty. Nikdo není vytlačován na okraj, všichni jsou ve společném narkotickém opojení.

Pro řadu kluků a mužů, kteří odpovídali na otázky výzkumu University of East Anglia, ani není na těchto party nejdůležitější samotný sex jako spíš právě sounáležitost a možnost povídat si s někým, koho pod vlivem drog považují za spřízněnou duši.

Bez drog už to není ono

Když party skončí a drogy odezní, samota a prázdnota je zpět, často ještě hlubší a bolestivější. K tomu výčitky svědomí, paranoia, strach, že něco chytili.

Úzkosti a vnitřní děsy jsou v následujících dnech u řady lidí tak silné, že hledají východisko zase v drogách. Žijí pro víkendy. Chemsex je osvobozuje od reality. Příští víkend znovu, s někým jiným, a pak zase. Když zkusí sex za střízliva, nebaví je to. A pak už to bez drog nejde. 70% mužů, kteří v Londýně praktikují chemsex, v průzkumu 56 Dean Street přiznalo, že v posledním půl roce neměli sex bez drog. Závislost přijde dřív, než si ji uvědomí.

V Anglii a Walesu se v posledním průzkumu přiznalo k chemsexu 29% HIV pozitivních mužů. Každý pátý účastník chemsex party uvedl, že on nebo jeho sexuální partner někdy ztratili v důsledku předávkování vědomí.

Chemsex jen v Londýně zabíjí jednoho až dva muže každý měsíc.

Autor: Martin, Londýn