15. 1. 2020 Pečovatelské domy v USA pro HIV pozitivní klienty jsou hodnoceny jako méně kvalitní
V USA podíl HIV pozitivních rezidentů v domovech s pečovatelskou službou v posledních letech výrazně vzrostl. Mnoho pečovatelských domů má jen málo zkušeností s péčí o pacienty s HIV. Vědci z Brownovy Univerzity v časopise Americké Geriatrické Společnosti (Journal of American Geriatrics Society) uvádějí, že zařízení, kam jsou tito pacienti umisťováni, bývají horší kvality. Třetina těchto pacientů trpí nějakou formou demence nebo poruchy vnímání. Kromě toho více HIV pozitivních žije ve čtvrtích s nízkými příjmy, jejichž pečovatelské domovy jsou známy tím, že poskytují nižší kvalitu péče.
Informací o využívání domovů s pečovatelskou službou HIV pozitivními a také informací o kvalitě poskytované péče, je málo. Vědci proto analyzovali údaje z amerických veřejných programů Medicare a Medicaid, které poskytují zdravotní péči starším lidem, osobám se zdravotním postižením a lidem s nízkými příjmy.
V první analýze se profesorka Susan Miller a její kolegové zaměřili na 14 států, které představují 75% prevalence HIV ve Spojených státech: New York, Kalifornie, Florida, Texas, Maryland, New Jersey, Pensylvánie, Illinois, Georgia, Severní Carolina, Virginie, Louisiana, Ohio a Massachusetts.
V letech 2001 až 2010 bylo v pečovatelských domech alespoň 90 dní 9 245 009 lidí. V roce 2001 mělo HIV 0,7% a do roku 2010 vzrostlo toto množství na 1,2%. V pěti státech s nejvyšší prevalencí to bylo v roce 2010 2,0% (New York, New Jersey, Maryland, Louisiana a Florida). Za předpokladu, že tento trend pokračuje, současná hodnota v těchto pěti státech bude pravděpodobně kolem 4%.
Ve skupině do 65 let bylo 6% HIV pozitivních ve srovnání s 0,5% ve skupině nad 65 let. V průměru byli HIV pozitivní obyvatelé mladší (60 let vs. 80 let) než ti, kteří nebyli HIV pozitivní. To by mohlo být částečně způsobeno zdravotními problémy, které se vyskytují v raném věku. Odráží to však také skutečnost, že HIV pozitivních sedmdesátníků nebo osmdesátníků je relativně málo.
HIV pozitivní obyvatelé těchto zařízení byli také častěji černoši (51% vs 14%) a muži (68% vs ženy 33%). Mezi běžné diagnózy u HIV pozitivních patřila deprese (39%), kognitivní porucha (33%), diabetes (28%), cerebrovaskulární příhody (19%), chronické obstrukční plicní onemocnění (COPD, 15%), městnavé srdeční selhání (13) %), selhání ledvin (12%), úzkost (10%), schizofrenie (9%), ateroskleróza (6%), rakovina (6%) a bipolární porucha (5%). Zejména u kognitivních poruch je důležité vzít v úvahu věk lidí. Ve všech věkových skupinách byla prevalence Alzheimerovy choroby u lidí s HIV nižší než u lidí bez HIV. Například u lidí ve věku 55 až 64 let to bylo asi 1% u lidí s HIV a 4% u lidí bez HIV. U osob ve věku 75 až 84 let to bylo 15% a 19%.
U ostatních forem demence, včetně vaskulární kognitivní poruchy a kognitivní poruchy spojené s HIV, byl tento model opačný – rozdíly však nebyly velké. U HIV pozitivních rezidentů ve věku 55 až 64 let mělo asi 23% jinou formu demence oproti 20% lidí bez HIV. U osob ve věku 75 až 84 let to bylo kolem 43% oproti 38%.
Kvalita péče
David Meyers z Brownovy Univerzity zkoumal kvalitu pečovatelských domovů, které slouží lidem s HIV. Pro tuto analýzu byly k dispozici údaje pro devět z výše uvedených amerických států. Zahrnuto bylo celkem 4178 domovů s pečovatelskou službou. V letech 2001 až 2012 přijali 6 631 275 lidí, z toho 67 301 HIV pozitivních. Více než polovina domovů s pečovatelskou službou HIV pacienty neakceptovala vůbec a většina těchto pacientů šla do zařízení s relativně malým počtem obyvatel HIV pozitivních. Při srovnání obyvatel, žijících ve stejné geografické oblasti (kraji), však HIV pozitivní byli častěji umisťováni do zařízení s větší koncentrací HIV pozitivních obyvatel, než by se dalo očekávat.
Tyto pečovatelské domovy navíc byly hodnoceny jako kvalitativně horší, včetně nižšího hvězdičkového hodnocení (na webových stránkách Medicare's Nursing Home Compare). Dále jsou u nich nedostatky zjištěné regulačními orgány a také vyšší míra opětovné hospitalizace v nemocnici hned po propuštění z pečovatelského domu. To platí zejména pro skupinu těch pečovatelských domovů, v nichž 5 až 50% jejich obyvatel bylo HIV pozitivních. Jejich hodnocení byla horší, než hodnocení domů s menším, nebo vůbec žádným zastoupením HIV pozitivních rezidentů. Tyto pečovatelské domy představují méně než 5% zkoumaných zařízení, ale starají se o třetinu HIV pozitivních.
Naproti tomu skóre kvality bylo dobré u 13 specializovaných zařízení (všechny v New Yorku nebo na Floridě), ve kterých více než polovina obyvatel byla HIV pozitivních (ve skutečnosti 94% HIV pozitivních). Průměrný počet hvězdiček a nedostatek v těchto zařízeních byl lepší, než u kterékoli jiné skupiny pečovatelských domů.
Vědci tvrdí, že jedním z možných vysvětlení nízkého skóre kvality domů sloužících velkému počtu lidí s HIV je „sousedský efekt“ - lidé žijící s HIV mají sklon žít v nízkopříjmových čtvrtích poblíž chudších pečovatelských domů. Další možnost, že zaměstnanci nemocnic propouštějící HIV pozitivní, je směřují do zařízení horší kvality s větším počtem dalších HIV pozitivních. "Se zvyšující se koncentrací HIV v pečovatelském domě se zdá, že kvalita pečovatelského domu je nižší, s výjimkou podmnožiny pečovatelských domů s vysokou koncentrací HIV," uzavírají výzkumníci. "Vzhledem k rostoucímu stárnutí HIV pozitivních v národní populaci je třeba vyvinout větší úsilí, aby se zajistilo, že lidé žijící s HIV budou přijímáni do kvalitních domovů s pečovatelskou službou."
Přeložila Alena, upravil JirkaZdroj: www.aidsmap.com/news
