4. 5. 2015 Proč osoby s rozvinutou lékovou rezistencí mají omezené možnosti léčby HIV?
Počet osob, u kterých v průběhu léčby HIV došlo k rozvoji rezistence viru na předepsanou léčbu stále vzrůstá a doposud byli objeveno pouze několik málo alternativních cest, jak tyto osoby léčit. Proč?
Je běžné, že HIV pozitivní lidé se díky léčbě v dnešní době dožívají vyššího věku. To však také znamená, že jsou po delší dobu vystaveny účinkům léčby, s čímž souvisí i vzrůstající počet osob s rozvinutou lékovou rezistencí. Množství nově vyvíjených léků je určeno především pro nově diagnostikované pacienty, minimum léků pak pro osoby pod dlouhodobou léčbou – tito pacienti jsou naopak vystaveni limitovaným možnostem další léčby a jejich situace je svým způsobem srovnatelná s možnostmi a osudem osob žijících s HIV/AIDS v 80. a 90. letech. Tato situace je opomíjena nejen ze strany farmaceutického průmyslu, ale i částí občanské společnosti hájící zájmy HIV pozitivních. Třeba je však jednat.
Statistiky o tom, kolik osob je v současnosti „rezistentních“ však nejsou příliš přesné. Setkat se můžeme se dvěma typy lékové rezistence: rezistence „přenesená“ - získaná při samotné infekci od nositele viru a rezistence „rozvinutá“ – vzniklá v důsledku užívání antiretrovirotik. Podle odhadů Světové zdravotnická organizace (WHO) se míra přenesené rezistence v USA, Japonsku, Evropě a Austrálii pohybuje mezi 10% a 17%. Nedávná studie na toto téma zveřejnila výsledky, podle kterých se nejvyšší míra přenesené rezistence mezi MSM vyskytuje v severní Americe a dosahuje 11%. Výsledky však hovoří o výzkumu mezi „nově infikovanými osobami, tedy osobami s přenesenou, nikoliv rozvinutou rezistencí.
Podle posledních zjištění Centra pro léčbu a prevenci onemocnění cca 10% z HIV pozitivních osob ve Spojených státech (tj. cca 120000 osob) není schopno „udržet“ virovou zátěž organismu na nízké/nedetekovatelné úrovni a to i přes udržování antiretrovirové léčby (ART). Příčinou může být nesprávné dodržování předepsané léčby, nicméně u mnoha Američanů je důvodem právě léková rezistence. Až 66% HIV pozitivních osob však není v pravidelné péči a nepodstupuje adekvátní léčbu. Lze předpokládat, že i mezi těmito osobami je určitý podíl osob s rozvinutou rezistencí.
Tato problematika však není spojena pouze s HIV, ale i jinými typy infekcí. Farmaceutické společnosti jsou velmi zdráhavé, co se týče testování nově vyvíjených léků na již léčených pacientech. Jak již bylo řečeno, u mnoha HIV pacientů s předepsanou léčbou časem dochází k mutaci viru a vzniku lékové resistence, častěji, než u osob doposud neléčených. Tento fakt zvyšuje nároky na prokázání efektivity nového léku. Většina farmaceutických společností tak proto preferuje vývoj léků pro nově infikované pacienty, spíše než pro ty, kteří již mají zkušenosti s léčbou.
Fakt také je, že dlouhodobě léčení pacienti mohou trpět i dalšími zdravotními komplikacemi, jako hepatitida nebo poruchy ledvin, nebo celkovým oslabením organismu v důsledku léčby. U již léčených pacientů je vyšší i riziko vzniku vedlejších efektů léčby. To představuje problém, kterému farmaceutické společnosti nejsou ochotné čelit a při zjišťování možných vedlejších efektů preferují pracovat s minimem proměnných, které možné vedlejší efekty determinují. Riziko pro farmaceutické společnosti představuje i právní aspekt problematiky. I přes dodatky a souhlasy pacientů, které jsou součástí dohod o realizovaných testech, není riziko žalob ze strany pacientů a následných soudních sporů, zcela vyloučené. Testování nového léku na doposud neléčených pacientech proto farmaceutické firmy vnímají jako jednodušší a bezpečnější.
V současné době je vyvíjena pouze hrstka léků pro již léčené pacienty s HIV, které však doposud neprošly schvalovacím procesem. Na jejich vývoji se podílejí zejména menší biotechnologické společnosti, jejichž výzkumné možnosti jsou limitované po finanční stránce. Státem jsou navíc tyto společnosti ve své činnosti podporovány pouze minimálně, ačkoliv je jejich úsilí pro úspěšný rozvoj HIV léčby esenciální.
Každá z více než 30 studií na téma anitretrovirové léčby byla vedena AIDS Clinical Trials Group (ACTG) - nejrozsáhlejší sítí pro klinické testování na světě. ACTG nedávno ukončila výzkum mezi již léčenými pacienty, který odhalil, že léčba bez obsahu nukleosidového inhibitoru reverzní transkriptázy (NRTI je základní kámen ART) je pro tyto pacienty stejně efektivní a přináší méně vedlejších efektů, než léčba zahrnující NRTI. To přináší nové možnosti pro pacienty v druhé, třetí a záchranné fázi léčby. Míra lékové rezistence na tento druh léčby však taktéž vzrůstá. Jelikož potřeba rozvoje nového typu léčby ve společnosti naléhavě stoupá, je realizace dalších studií a testů ze strany ACTG vysoce žádoucí.
Apricitabine (nebo také ATC) je nově vyvinutý lék pro pacienty lékovou rezistencí, který úspěšně prošel třetí fází schvalovacího procesu FDA. Výrobce ATC však nebyl schopen získat potřebné finance (10 milionů dolarů) pro realizaci poslední ze sady klinických testů. Ačkoliv tedy dosavadní testy prokázaly efektivitu, bezpečnost a vysokou míru tolerance ATC, lék prozatím je a bude pacientům stále nedostupný. Lze však tvrdit, že studie svým významem a možnými dopady mnohokrát převyšuje důležitost jiných, aktuálně realizovaných výzkumů.
Dennis Liotta, PhD, výkonný ředitel Institutu pro vývoj léčiv, je vedoucím pracovníkem v oblasti rozvoje nové antiretrovirové léčby pro již léčené pacienty. Na konferenci HIV DART 2014 přednesl prezentaci na téma „dual-tropic entry inhibitor“(inhibitor, který bojuje jak proti CXCR4- and CCR5-tropic viru a působí na oba receptory, „které používá HIV (acts on both receptors used by HIV) a které umí zvrátit proces transkripce“ (that has reverse transcriptase aktivity). Tento lék nejenže slibuje větší efektivitu pří léčbě HIV, ale zároveň by byl i levnější verzí léčby (a tím i dostupnější pro mnohé pacienty) než jiná antiretrivrotika. Přiblížil by tak společnost dosažení cílů tzv. výzvy 90-90-90 a 20x20.
(Cíl, kterým si UNAIDS stanovila dosáhnout do roku 2020 následujícího: 90 procent všech osob nakažených HIV bude znát svůj stav a 90 procent všech diagnostikovaných pacientů obdrží adekvátní kontinuální, čímž bude dosaženo 90 procentní kontroly nad HIV ve společnosti).
Dalším lékem, který by mohl přinést novou naději již léčeným pacientům je VM-1500, jenž se v současné době nachází ve druhé fázi schvalovacího procesu. Podle výsledků prezentovaných na ICAAC 2014 je pokračování ve výzkumu a realizace dalších testů taktéž žádoucí, překážku však, stejně jako v předešlém případě, představuje nedostatek financí. Federální vláda nemá v plánu výzkum finančně podpořit, přestože se jedná o jeden z mála léků pro rezistentní pacienty, který je v současné době vyvíjen. VM-1500 je biologicky účinným inhibitorem HIV, široce účinným proti mutantním kmenům s rezistencí k jiným NNRTI, včetně K103N, Y181C, L100I, K103N, G190A a V106A.
Finanční podpora rozvoje léků na léčbu pacientů s omezenými terapeutickými možnostmi by měla být více dostupná. Nelze říci, že bojujeme s AIDS, pokud v tomto boji opomíjíme a necháváme bez pomoci nejzranitelnějších skupin obyvatel lidí s HIV - ty, kteří jsou rezistentní. Problém financování výzkumu v oblasti vývoje léků pro rezistentní pacienty se však musí stát problémem veřejným - je třeba o situaci mluvit, psát a hájit zájmy osob s HIV. K tomu je však potřeba aktivní spoluúčast široké komunity.
ZDROJ: www.hivplusmag.com
