3. 2. 2022 Řešení záhady vzácných rakovin přímo způsobených HIV

Téměř dekádu vědci vědí, že se HIV začleňuje do genetické výbavy buněk, které mají potenciál vyvolat rakovinu. Když k něčemu takovému dojde u zvířat s ostatními retroviry, objeví se u nich často rakovina. Ale kupodivu, a hlavně naštěstí, k tomu běžně nedochází u lidí žijících s HIV.

Vědci z Lékařské fakulty Univerzity Pittsburgh a Národního institutu pro rakovinu (NCI) oznámili, že odhalili, proč lékaři nepozorují ve zvýšené míře lymfomy T buněk – neboli nádory imunitního systému – u pacientů žijících s HIV. „Zdá se, že jsme vysvětlili záhadu, proč je HIV zřídkakdy přímou příčinou rakoviny,“ řekl spoluautor studie Dr. John Mellors. „Náš výzkum ukázal, že je zapotřebí velmi nepravděpodobného sledu událostí zahrnujících jak změny HIV, tak další mutace lidských genů, aby se u HIV pozitivního vyvinul lymfom. Lékaři by měli provádět rutinní vyhledávání (screening) rakoviny v rámci zdravotní péče, ale lidé žijící s HIV se nemusejí obávat, že se u nich nevyhnutelně objeví lymfomy.“

Když HIV vstoupí do těla, vyhledává T buňky a vkládá svou část genetické informace zvané „provirus“ do buněčné DNA. Virus se takto „zmocní“ T buněk, které normálně tělo chrání a vyhledávají cizí původce infekce. Místo toho jim dá pokyn, aby produkovaly více HIV.

Předchozí výzkum odhalil, že tento provirus se může vložit do genetického kódu T buněk na místo, které podněcuje infikované buňky, aby se zvětšovaly do nenádorových klonů. V určitou chvíli tyto klony mohou nést kompletní infekční provirus. Takové klony se nazývají repliklony. Není nezbytné, aby virus vedl k růstu repliklonů, je to pouze výsledek, ke kterému dojde, když se provirus sám vloží do genetického kódu T buněk.

Předchozí výzkumy vedly k paradoxu: jestliže se HIV začlení do onkogenů T buněk (genů zahrnutých v normálním buněčném růstu a dělení, které mutací vyústí v nádorový růst buněk), neměl by také způsobovat lymfomy?

Ke zodpovězení této otázky obdržel tým vzorky 13 HIV pacientů s lymfomem, vybral tři s nejvyššími úrovněmi HIV proviru a vzorky zkoumal, aby zjistil, jestli se provirus vložil do DNA T buněk. Pečlivá analýza odhalila, že když se HIV provirus vloží do genu s názvem STAT3 nebo do STAT3 a dalšího genu zvaného LCK, může podnítit buňky s tímto provirem k nabuzení buněčného množení. S další nevirovou mutací v dalších lidských genech to může vyústit v T lymfom.

Protože díky pokroku v léčbě a péči žijí lidé s HIV déle, je zde více let, během kterých se mutace mohou nashromáždit v hostitelských genech. Když se to spojí s efektem proviru již vloženého do onkogenu, může se frekvence lymfomu v čase zvýšit. Dosud to ale nebylo pozorováno. Nicméně výzkumný tým zdůrazňuje důležitost dalších studií k posouzení, jakou roli hraje HIV léčba v prevenci T lymfomů, společně s pokračujícím monitorováním T lymfomů u osob žijících s HIV.

Zkráceno a přeloženo z: https://www.sciencedaily.com/releases/2021/10/211013152106.htm
Připravila Veronika