On-line poradna
Neliecene hiv 24. 4. 2019
Uživatel: HannaH, Téma: Poradna pro rodinné příslušníky a osoby blízké HIV+
Dobry den, mam kamarata, ktory je hiv pozitivny. Pozitivny je podla priznakov uz niekolko rokov a aj dr.mu sam povedal, ze to ma asi uz nejaku dobu. Nakolko ma financne problemy, tak si neplati zdravotne poistenie, cize poistovna mu odmietla poskytnut lieky. Prosim o radu, co dalej? Na moje naliehanie uziva aspon bezne vitaminy, ale to samozrejme situaciu neriesi. Kamarat to berie tak, ze asi to tak malo byt a neriesi to, no mna to trapi. Ako dlho moze takto fungovat? Lebo okrem toho, ze je dost chudy, ho nic inak zdravotne netrapi. Dakujem. S pozdravom Hannah.
Odpověděl: MUDr. Ivo Procházka CSc., 24. 4. 2019
Průměrná doba HIV pozitivních bez léčby je 8-9 let. Přitom posledních několik týdnů, ale třeba i roků může žít ve stádiu AIDS.
Nevím, jak je to na Slovensku, ale ve většině civilizovaných zemí, není možné člověka nechat bez pomoci umřít na ulici, ani když ten člověk nemá zdravotní pojištění. Takže když dostane oportunní infekci nebo nádor, tak ho léčit budou, ale protivirové léky mu nedají. Samozřejmě i při vysoké ceně protivirových léků je otázka, co je pro stát ekonomicky výhodnější. Když už pominu humanitární hledisko, nemluvě o tom, že ti lidé mohou HIV, ale třeba i tuberkulózu,. (kterou mohou snadněji onemocnět), dále šířit. V Anglii třeba má z těchto důvodů přístup k protivirové léčbě i ilegální migrant.
V Čechách je ze zákona pojištěn každý český občan a každý legálně zaměstnaný cizinec, takže problém nastává pouze u nelegálně pracujících cizinců, ale i nezaměstnaných cizinců (což mohou být i studenti).
Ale i těm se většinou snažíme pomoci, aby našli zaměstnání. Problém je, pokud se již dostali do stádia AIDS a nejsou schopni ze zdravotních důvodů pracovat. Nicméně systémy zdravotního pojištění se v rámci EU mohou v jednotlivostech lišit. Někdy je nedostupnost zdravotního pojištění ale jen zdánlivá, kdy lidé nemají dost informací, jak svou situaci řešit (a obvykle jim v tom neumějí pomoci ani zdravotníci, pro které je rozhodující jen to, zda pojištění má či ne). Doporučuji zkusit se obrátit na lidskoprávní organizace, ombudsmana apod.
Občané z EU oficiálně nemají přístup k levnějším genetikům, která jsou dostupná pro země třetího světa. Samozřejmě jde o léky, které nejsou v EU registrované, je tedy jejich užívání rizikovější (a není legální). Ale i jejich měsíční cena obvykle překračuje sumu 100 Eur. Samozřejmě další náklady jsou nezbytná vyšetření. Nicméně vím o případu, kdy český občan tyto léky shání a vozí svému partnerovi do země, kde vzhledem k tamější ekonomické krizi není léčba vůbec dostupná.
