Skutečný příběh
Ten pocit, když víte že s ničím horším už vaše dítě nemůže přijít
Patřím mezi matky, které milují své dítě ze všeho nejvíc na světě. Jsem nesmírně ráda za to, jaký mám teď se synem vztah. Tomu ale přecházelo několik velice, ale velice těžkých zkoušek. Syn už na druhém stupni základní školy našel zalíbení u starších kamarádů, se kterými navštěvoval punkové koncerty a anarchistické demonstrace. Po smrti jeho otce, v nejhorším období 15. let po nástupu do 1 .ročníku syn spadnul do drog. Peníze na to měl, učil se na číšníka, pracoval v restauraci, kde vykonával odborný výcvik. Ve 3. Ročníku jsem syna pod nátlakem jeho i mých přátel vyhodila z bytu (našla jsem u něj injekční stříkačky). Pak jsem ho vzala zpátky (s tím že už nebere a chce svou situaci řešit). Tato situace se opakovala ještě jednou po létě, kdy mi volali z práce, ať si syna přijedu vyzvednou, že ani neví, kde je a mluví z cesty. Bylo tomu tak. Řekla jsem mu, ať si vybere. Buď oni nebo já. A on si vybral je. Tenkrát jsem navštěvovala skupinu pro rodiče dětí drogově závislých. Dost mi výměna názorů ve skupině pomohla. Kolikrát se i dozvíte, že oproti jiným máte problém úplně minimální.Po delší době se syn vrátil domů. Byl pohublý, špinavý, ale rozhodl se vše změnit. Taky se
rozhodl svou situaci ihned řešit. Řekl mě a všem ve svém okolí, že je gay. I to jsem zvládla.Přeskočím teď několik let…. Už to budou 2 roky, kdy jsem se synem jela v autě a z rádia hráli písničku od skupiny Queen. Syn povídá: „Mami víš, že kdyby se Freddie Mercury nakazil HIV o rok později. Mohl žít o několik let déle - byli už totiž léky na prodloužení života!“ Řekla jsem mu na to , co jsem si myslela: „No vidíš, to nevím. To je snad to nejhorší, co, můžou člověku říct – že je HIV pozitivní.“ Syn na to neodpověděl. O pár týdnů později byl syn zase tam, kde předtím. Na drogách, mimo, arogantní, ani nájem neplatil, nepracoval. Nezbývalo mi nic jiného, než mu říct, ať se odstěhuje. A pak přišel ten moment. Mezi dveřmi mi můj syn řekl, že nemůže skončit na ulici. Že je HIV pozitivní. Moje neteř mu pomáhala. Vozila ho k doktorovi, měl u ní schované všechny papíry, psychicky ho podporovala. Nakonec i mě. Sedli jsme si spolu, hledali na internetu a zjišťovali, jak dlouho člověk může žít, zda mě nemůže nakazit apod. Dnes vím a jsem znalá. Vím také, že sdílení zkušeností je důležité. A co se týče HIV, důležitá je i znalost. Lidé věří všemu, pokud něco neznají.
SDÍLNA+ Pomoc rodině a osobám blízkým HIV+
