25. 3. 2022 „Jsem životní optimista,“ říká Jiří Pavlát
V předminulém a minulém čísle Pozitivně jsme si povídali s Milošem Štefančíkem, dnes již bývalým zástupcem ředitele Domu světla, a Gabrielou Fellingerovou, která Miloše vystřídala. Dnes jsme se na plány v pracovním, a trochu i osobním, životě zeptali Jiřího Pavláta, ředitele Domu světla České společnosti AIDS pomoc.
Jirko, v rozhovoru s Gabrielou zazněla otázka, proč sis vybral právě ji. Proč tedy?
Gabrielu sleduji již 18 let a znám výsledky její práce jako ředitelky pobočky Centra pro komunitní práci pro východní Moravu. Zabývala se komunitním plánováním sociálních služeb, zná tedy sociální problematiku a dokáže získat a úspěšně realizovat projekty z evropských fondů.
Ředitelem ČSAP jsi od roku 2014. Co se z Tvého pohledu za tu dobu v ČSAP povedlo, jak se spolek změnil?
Povedlo se organizaci profesionalizovat a významně rozšířit – zejména do regionů, a to včetně mobilního testování. ČSAP se stalo významným partnerem státní správy v oblasti prevence nejen HIV, ale také ostatních sexuálně přenosných infekcí, tedy syfilis a hepatitid B a C. To mělo vliv na stabilnější dotační a grantové financování veřejně-prospěšných činností. Vybudované komunitní centrum zdraví pro muže mající sex s muži doplnilo azylové a bezplatné zdravotní služby. Významně se posílila právní ochrana pacientů a podílíme se na změně legislativy. Díky úspěšné a kvalitní léčbě, která umožnuje eliminovat virovou nálož HIV na nulové hodnoty, se z Domu světla v Karlíně nestal hospic, ale komunitní centrum.
V ČSAP proběhly na začátku roku poměrně velké změny zaměřené na vnitřní organizaci. Co bylo důvodem těchto změn a co od nich očekáváš.
Organizace se rozrostla a na to bylo potřeba reagovat i vybudováním středního managementu a administrativního zázemí. Očekávám zlepšení fungování organizace, větší efektivitu a kvalitnější poskytování služeb.
Co vnímáš jako hlavní priority na tento rok, čeho by měla ČSAP dosáhnout?
Hlavním cílem je naplnit reorganizační plán – jsme teprve v poločase – nejen obsadit nové pracovní pozice, ale také motivovat pracovníky do patřičného vzdělání. V oblasti zdravotnictví je v plánu otevřít dva nové regionální HIV checkpointy – v Liberci a v Plzni. V sociální oblasti registrujeme dvě nové sociální služby v rámci Kontakt+ pro lidi žijící s HIV a jejich blízké. V tom nás čeká ještě hodně úsilí o jejich zařazení do financování z veřejných grantů. Chtěl bych také zlepšit kontakty s HIV centry a jejich lékaře lépe zapojit do nových připravovaných služeb pro lidi žijící s HIV. Plánujeme vybudovat i regionální síť HIV aktivistů.
V Domě světla v Karlíně letos zmodernizujeme prostory azylové služby i kanceláří, je naplánovaná rekonstrukce sociálních zařízení, opravy podlah a nainstalujeme klimatizace. Chystáme se přestavět ve dvorním traktu skladové prostory na terapeutické místnosti.
Členská základna diskutuje změnu názvu spolku a běží diskuse, zda v něm slovo AIDS ponechat, nebo nikoliv. Po tomto rozhodnutí bych chtěl zahájit přepracování webových stránek organizace a intranetu, což už nějaký čas připravujeme.
Co jsou Tvoje cíle v rámci ČSAP, ale i v osobní životě?
Mým cílem je v horizontu několika měsíců nebo mála let nachystat organizaci tak, aby nebyla na mé osobě závislá. Proto ta zmíněná reorganizace a posílení managementu a další změny. A to se dotýká vlastně i mého osobního života.
Vím, že většinu času trávíš „s ČSAP“, ale ne jenom prací živ je člověk. Co děláš rád, když zrovna nepracuješ?
Baví mě cestování.
Miloš Štefančík v rozhovoru zmiňoval, že si musel vytvořit vlastní pojistky proti vyhoření, možná i proti zklamání. Co pomáhá Tobě vyrovnat se se zklamáním způsobeným prací – třeba když marně bojuješ s úředním šimlem nebo proti nesmyslné legislativě...
Jsem životní optimista. Věřím, že správná věc se nakonec prosadí. Zklamání je pro mě většinou další motivací zkusit problém vyřešit jinak.
Máš nějaký recept proti vyhoření? Jak se neodrovnat?
Jednou za čas na měsíc nebo na dva se odpoutat, vypadnout někam, kde to ideálně neznáš, a získat nadhled. Člověk asi nedokáže úplně vypnout…, ale jiné kulturní prostředí tě donutí řešit jiné praktické věci a tím si vlastně odpočineš.
Loni na podzim jsi byl na dovolené na Kanárech, zůstal jsi tam déle a pracoval jsi nomádským způsobem. Jaké to bylo? Dalo Ti to něco, co dnes využíváš, i když pracuješ v Čechách?
Ano, spojil jsem dovolenou a práci na dálku a na měsíc jsem doslova ujel. Není to pro mě nic nového. Na Kanárských ostrovech bylo výhodou hlavně teplé počasí a fakt, že pandemická situace tam byla klidná. Podobně na dálku jsem pracoval už několikrát. Nomádský způsob práce aplikuji běžně i v Česku. Máme regionální HIV checkpointy v 9 městech, kanceláře v Praze, Ústí nad Labem a Přerově. Pendluji mezi nimi. Starám se také o sesterskou organizaci na Slovensku, a tudíž pracuji někdy z Bratislavy.
Kam vyrazíš na dovolenou letos?
Dovolenou neskromně považuji za období alespoň 20 dní volna v celku, a to se mi letos asi nepodaří. Mám ale v plánu kratší týdenní výlety.
Připravila Markéta
