Říct či neříct

Nejvíc se bojíme situace, když někomu říkáme, že máme HIV (odmítne nás, vynadá, obviní, bude se nás štítit). Ale co se stane, když to vezmeme minimalisticky a mimo „povinné“ případy neřekneme nikomu nic?

S kým bychom měli mluvit o pozitivitě? Ne, teď se nezabýváme výčtem osob, kterým to musíme říct (lékař), ani tím, komu je prakticky vždy lepší nic neříkat (zaměstnavatel, obchodní partneři). Budeme mluvit o tom, jestli sdílení HIV statusu s jinými lidmi nám může být k něčemu dobré.

V českých podmínkách nějak není zvykem mluvit o své pozitivitě s rodiči, sourozenci, dětmi… Na povrchové úrovni je tím „nechceme zatěžovat“, na hlubší úrovni máme o obavy z jejích reakce – budou mě i potom mít rádi? Nepřeruší se mnou kontakt? Co když mě obviní, že si za to můžu sám? Budou mě ode dneška vnímat jinak? Raději se vystavíme odmítnutí od partnera nebo blízkého kamaráda, protože to sice bolí, ale odmítnutí od členů rodiny je extrémně zraňující a i ta představa je nesnesitelná. Někdo se hned na začátku rozhodne, že rodině nikdy nemůže nic říct, u jiných se rozhodnutí vyvine postupně (z „teď přece ne, sám ještě potřebuju čas“ se stává „proč bych to měl říkat právě teď, když už to nějak zvládám“). Slibujeme si, že když se nikdo nic nedozví, nic se nezmění a všechno bude pokračovat tak jako dosud. Ale vztahy se vyvíjejí a mění. Nejde „jenom“ neříct o HIV a všechno ostatní ve vztazích mít jako dřív. Tajemství vytváří bariéry pro sdílení emocí, zážitků, myšlenek, nápadů. Před lidmi, kteří nevědí o HIV statusu, nejsme spontánní, nejsme sami sebou, proto si společný čas neužíváme tolik. Paradoxně snaha nepřijít o důležité vztahy (a pocit, že nejsme připravení na jejích reakce) vede k tomu, že ty vztahy postupně chřadnou. Nakonec si můžeme připadat izolovaní uvnitř vlastní rodiny. Na druhou stranu, zkušenost lidí, kteří své rodině o statusu řekli, bývá dobrá a zpětně svou otevřenost hodnotí pozitivně. V mnoha případech došlo k prohloubení vztahů a sblížení se členy rodiny.

Jak se rozhodnout, komu chci říct, že jsem pozitivní? Neexistuje jedno řešení pro všechny, ale některá doporučení stojí za zvážení.

Buďte vybíraví! Výběr lidí, kterým to řeknete, je zcela na vašem rozhodnutí.
Předem si odpovězte na tyto otázky:
Komu to potřebujete říct? Možná před tímto člověkem nechcete mít tajemství, nebo máte obavu, že se to dozví od někoho jiného.
Co konkrétně chcete říct a jakou reakci očekáváte?
Kdy mu to chcete říct?
Jaké prostředí je pro vás nejlepší na takový rozhovor?
Proč to tomu člověku říkáte? Možná potřebujete získat emoční podporu nebo praktickou pomoc.

Vnímejte své emoce: Zvažte, jestli existuje skutečný důvod, proč to dotyčnému říct, nebo se jen cítíte úzkostní a potřebujete sdílet své pocity. Pokud si nevyberete dostatečně pečlivě člověka, kterému říkáte, že jste HIV pozitivní, může to ovlivnit váš život nečekaným a ne vždy chtěným způsobem.

Neomlouvejte se. Máte virus. Není to nic, za co byste se měli omlouvat.

Jednoduše - sdělte fakta. Dopředu se rozhodněte, jaké detaily prozradíte a připravte si odpovědi na potenciální otázky. Pamatujte, že oni o HIV nevědí nic a čím lépe jim to vysvětlíte, tím menší je pravděpodobnost nějaké nežádoucí reakce. Nemusíte vyprávět celou svou životní historii, pokud sami nechcete. Lidé se velmi často ptají, jak jste se nakazil. Připravte si na to předem odpověď, například něco jako "Opravdu na tom záleží?"

Máte na to! Neexistuje perfektní návod. Nechte se vést svou intuicí, nenechte se paralyzovat obavami.

Uvolněte se. Podobnou zkušeností úspěšně prošli miliony lidí, vy si také poradíte.

Nejste na to sami Jakmile jste rozhodnutí, s kým chcete status sdílet, rozhodněte se, jak to chcete říct. Můžete se rozhodnout jim to říct sami. V takovém případě vás poradce nebo skupina na ten rozhovor připraví, můžete si s nimi i nacvičit rozhovor, ale s rodiči, partnery nebo dětmi mluvíte sami. Další možností je sdělit status na společném sezení s terapeutem a s lidmi, kterým to chcete říct.

Jak na to? Mluvte jednoduše a přímo. Řekněte, že chcete říct něco důležitého. Nabídněte, že odpovíte na všechny otázky. Ujistěte je, že si nemusí dělat starosti kvůli vašemu zdraví. Požádejte je, aby o tom nemluvili s nikým dalším. Požádejte je, aby tady pro vás byli. Řekněte jim, jak moc pro vás znamenají a jak moc je máte rádi. Nebojte se projevit emoce a vyjádřit, jak moc je pro vás důležité sdílet právě s nimi.

Většina lidí toho moc neví o HIV, společně s úzkostí spojenou s tím, že se to týká někoho blízkého je zahltí strach z těch nejhorších (a v současnosti velmi nepravděpodobných) scénářů. Zároveň si možná budou připadat bezmocní, protože nebudou vědět, co mají dělat, aby vám pomohli. Kromě faktických informací (můžete mít po ruce i nějaký článek nebo naši brožuru) dejte jasně najevo, co potřebujete (například „Teď potřebuju někoho, s kým můžu mluvit a kdo mě má rád, a já doufám, že bys to mohl být ty. Potřebuju teď tvou podporu.“)

Když mluvíme s dětmi, je lepší říkat část pravdy, přiměřenou jejích věku.
Komu řeknete o svém HIV statusu, je vaše a jenom vaše volba!
Váháte? Kontaktujte nás:
Napište Xenii na uholyeva@centrum.cz nebo Davidovi na janik.david@gmail.com.
(Xenie)

Komu to musíme říct?

PLHIV má jen jednu informační povinnost ze zákona (§53 zákona o ochraně veřejného zdraví) - "informovat lékaře před vyšetřovacím nebo léčebným výkonem a při přijetí do ústavní péče”. Ve všech ostatních případech nikomu svůj status sdělovat nemusí.
Podle stejného § se pak má zdržet jednání / činností, při nichž by vzhledem ke svému nosičství mohl ohrozit zdraví jiných. Nesmí tedy darovat krev, sdílet injekční stříkačky, mít sex bez kondomu pokud nedosáhl nedetekovatelné virové nálože. I kdyby v těchto případech partnerovi řekl, že je HIV+ a partner s tím byl srozuměn, stále ho to nezbavuje trestně právní odpovědnosti.
(Robert)

Obrázek č. 235
Obrázek č. 206
Obrázek č. 117

Odešlete SMS ve tvaru:

DMS AIDSPOMOC 30
DMS AIDSPOMOC 60
DMS AIDSPOMOC 90

na číslo: 87 777
Cena DMS je 30, 60 nebo 90 Kč,
ČSAP obdrží 29, 59 nebo 89 Kč.
Službu Dárcovské SMS zajišťuje
Fórum dárců.

Obrázek č. 208
Obrázek č. 224

Program pomoci uprchlíkům z Ukrajiny v oblasti zdravotnictví (testování, prevence a léčba HIV/AIDS) na území hl. m. Prahy pro rok 2023 – UNICEF

Podcast Život plus
obrazek PrEPPoint

PODPOŘTE NÁS

 

Kampaň podpory pro zaměstnance žijící s HIV

Obrázek č. 172

#workingpositively

Potřebujete právní pomoc?

Pokud jste se setkal/a s diskriminací nebo se pouze potřebujete poradit, můžete nás kontaktovat na e-mailové adrese: pravnik@aids-pomoc.cz. Náš právník (příp. sociální pracovnice) Vám poskytnou potřebné informace nebo pomoc pro řešení Vaší situace. Všichni naši pracovníci jsou povinni dodržovat mlčenlivost, a proto se nemusíte bát o odhalení Vaší HIV pozitivity. Pro kontakt můžete využít i naše bezplatné telefonní linky.

Obrázek č. 186
Obrázek č. 145
Obrázek č. 53

podporuje sociální službu azylový Dům světla pro HIV+ lidi bez domova

Obrázek č. 55

přispívá na provoz azylového Domu světla, testování a preventivní činnost
a na pomoc uprchlíkům z Ukrajiny v oblasti zdravotnictví (testování, preve-
nce a léčba HIV/AIDS) na území l. m. Prahy pro rok 2023 – UNICEF

Obrázek č. 51

v rámci Národního programu řešení problematiky HIV/AIDS částečně financuje naše preventivní aktivity a testování

Podpořeno Hlavním městem Praha a Ministerstvem zdravotnictví ČR prostřednictvím dotací projektů zaměřených na prevenci HIV/AIDS.