On-line poradna

Dobrý den,

posuzování mediálních výroků není snadné, neboť jsou chráněny svobodou projevu. Tato svoboda však není úplně neomezená. V první řadě musí lékaři bez výjimky dodržovat lékařské tajemství, tj. nesdělovat třetím osobám skutečnosti, které se dozvěděli v souvislosti s výkonem lékařské praxe. Za porušení lékařského tajemství nejde považovat, jestliže lékař veřejně sděluje empirické poznatky týkající se např. výskytu určitých onemocnění (např. "mezi postiženými jsou nejčastěji gayové"). Sporná je otázka, zda lékař může takto obecně referovat o soukromí svých pacientů, když jím sdělované informace jsou pro podstatu věci zcela irelevantní (např. spekulace o tom, jaká povolání vykonávají osoby, které se nakazily pohlavně přenosnými chorobami). Přikláním se nicméně k tomu, že dokud není možno identifikovat konkrétní osoby, o porušení lékařského tajemství se nejedná.

Druhá rovina je otázka lékařské etiky, kdy z Etického kodexu ČLK vyplývá povinnost lékaře chovat se k pacientům s úctou, ctít jejich soukromí a zdržet se paternalistického přístupu.

V případě porušení jednotlivých povinností připadá v úvahu

(a) stížnost poskytovateli zdravotních služeb (nemocnici, jež lékaře zaměstnává),

(b) podnět České lékařské komoře k zahájení disciplinárního řízení

(c) v případě porušení lékařské mlčenlivosti podnět Magistrátu hl. m. Prahy k zahájení správního řízení

(d) žaloba na odčinění nemajetkové újmy - dle mého názoru je tento postup reálný jen v případě, že by se jednalo o verbální útok na konkrétního identifikovaného jednotlivce. Dojde-li k verbálnímu útoku na určitou skupinu obyvatel (např. gaye), nebyl by s největší pravděpodobností úspěšný konkrétní člen této skupiny, který by v takové věci vznesl nárok,

(e) trestní oznámení - přichází v úvahu jen výjimečně v případě, že došlo k rozsáhlému porušení lékařské mlčenlivosti, které pacientovi způsobilo závažnou újmu, byly úmyslně zveřejněny nepravdivé údaje apod.